Typ pacientů, o kterých budu psát dnes, zná prakticky každý lékař. Obíhají nejprve praktického lékaře, pak různé specialisty a hledají exaktní odpověď na potíže, které pociťují. Na tom samozřejmě není nic neobvyklého. Nicméně lékaři somatických oborů znají kompletní obraz každé tělesné nemoci. A potíže, se kterými přicházejí tito pacienti , do žádné z nich nezapadají. V takové situaci je somatický lékař v koncích a pacientovi řekne něco ve smyslu:“To bude psychika, to vám dělá hlava, máte to ze stresu, dojděte si k psychiatrovi.“ S tak plytkým vysvětlením se ale sebevědomý pacient nemůže smířit a se spravedlivým hněvem odchází domů. “ Nejsem přece blázen. Ten doktor toho asi moc nenaštudoval, když nepoznal, co mi je. Asi mám nějakou vzácnou nemoc, se kterou nemá zkušenosti. Nebo na mě škudlí a nechce mě poslat na to specializované vyšetření. No, na to já mám ale právo, vždyť jsem daňový poplatník..“, říká si sebevědomý pacient, když dorazí domů. Zasedne k počítači a zeptá se Googlu:“Co mi je?“. Počítač vychrlí množství možných nemocí k předkládanému příznaku a pacient se opět zaraduje. Už se seznamem možných nemocí začne navštěvovat přímo specialisty (u praktika už byl a ten člověk to nepoznal a to má vysokou…). Když nevyjde jedna nemoc, tak zkusí další a popravdě..kdo hledá, vždycky najde. Většinou ale ke škodě pacienta, který se tak dere za rozlousknutí svých zdravotních obtíží. Nedávno jsem četla kazuistiku (tedy popsaný případ) pacientky, která ve svých 30 letech byla v invalidním důchodu, měla vývod tlustého střeva (dle dokumentace odlehčovací) a aplikovala si denně opiáty (pro nevysvětlitelnou bolest) a to vše samozřejmě za veřejné peníze. Žila pro svou nemoc a mašinerie našeho zdravotnictví jí v tom pomohla. Kdyby na začátku toho všeho byl empatický psychiatr, tak mohla žít normální život.
Psychika je komplikovaná věc. Počítač, který máme v hlavě neřídí jen naše myšlení, ale všechny pochody v těle. A proto opravdu existuje množství nepříjemných stavů, které imitují příznaky tělesné nemoci, ale jsou takzvaně bez somatického korelátu (tedy například je kašel, ale chybí příznaky infekce sliznic). V medicíně se pro takové potíže začalo užívat slovo „funkční“, protože slovo „psychogenní“ pacienty odrazovalo od vlastní léčby. Existuje tak opravdu psychogenní kašel, kdy pacient po několik měsíců kašle aniž by byla zanícená sliznice hrtanu, časté jsou bolesti různého druhu (zvlášť u dětí), různé typy třesů nebo necitlivosti, které imitují neurologická onemocnění. Naši předci to věděli a proto těmto potížím dali i trefná přirovnáni: Kašle na to, leží mu to v žaludku, naložil si toho moc na záda, nedokáže to strávit. To přesně vyjadřuje psychický původ například žaludeční neurozy, dráždivého tračníku nebo i bolestí zad. U všech těchto potíží je původ v myšlenkách a emocích. Při úzkosti se napínají svalové skupiny, které dříve sloužily k obraně, svírá se svalový krunýř a některé svaly naopak ochabují. Při únavě či smutku, chodíme se svěšenou hlavou, opět to má vliv na skelet a svaly hrudníku a zad. Při stresu se do krve vylévají hormony, které mohou zrychlit střevní peristaltiku. Důležité je léčit příčinu a nikoliv příznak.
V léčbě psychosomatických nemocí vám může pomoci praktický lékař, psychiatr, psycholog nejlépe však psychoterapeut se vzděláním ve zdravotnickém oboru. Jaký je mezi výše zmíněnými odborníky rozdíl a koho navštívit pro jaké obtíže si povíme v dalším článku.