Kdo z nás si někdy nezoufal, nepřipadal si vyčerpaný a vystresovaný. Naše doba nás vystavuje obrovskému a trvalému stresu. Všudypřítomný tlak na výkon, velké nároky, velká očekávání, ekonomické problémy, náročný denní shon bývají příčinou stresu u ekonomicky aktivní části obyvatel. Naopak sociální vyloučení, samota, nedostatek finančních prostředků, zdravotní obtíže či ztráta blízkých lidí, bývají častějším stresorem u starší části populace a lidí takzvaně sociálně vyloučených (sem patří i rodiče na rodičovské dovolené). Biologické stresory a přímé ohrožení života, které stály na počátku poplachové reakce, která stres provází, jsou dnes již vzácností. Právě tento nepoměr mezi reakcí těla, která se vyvíjela tisíce let na specifický typ nebezpečí a to, že dnes čelíme zcela jiným typům stresorů, je příčinou že nás stres ničí.
Stres si můžeme představit jako přirozenou, tělem automaticky spuštěnou kaskádu dějů, které mají v první fázi připravit organismus na útěk nebo útok, ve druhé na fázi přežití za krajně nepříznivých okolností. Stres je mechanismus ochraňující život, a to za nesmírně vysokou energetickou cenu, navíc však také za cenu vypnutí některých funkcí (například imunity). Vše v zájmu posílení funkcích důležitých pro přežití (zrychlení srdečního tepu, prokrvení a stažení svalů, zvýšení krevního tlaku). Pokud trvá stres příliš dlouho a nejsou uplatňovány žádné strategie, jak ho zvládnout a obrátit ve svůj prospěch, dochází k vyčerpání organismu a selhání regulačních mechanismů s následným rozvojem nemocí tělesných i psychických.
Člověk, jako každý živý tvor, potřebuje neustále určité množství podnětů, které zpracovává a na něž reaguje. Nedostatek podnětů vede k nudě, která je paradoxně velice silným stresorem (odchod na „zasloužený odpočinek“). Stresové mechanizmy prostě neoddělitelně patří k životu, který v mírných dávkách stimulují a v ohrožení zachraňují. Proto není třeba se vyhýbat zátěži, její rozumná hladina zvyšuje výkonnost a zvyšuje celkovou spokojenost se životem včetně pocitu, že život má smysl. Všeobecně přijímaný názor je, že optimální hladina stresu působí jako tvůrčí a motivační síla, která vede lidi k dosahování neuvěřitelných výkonů a cílů (eustres). Naproti tomu chronický traumatický stres (distres) je potenciálně neobyčejně destruktivní a poškozuje psychické a tělesné zdraví a může ohrozit samotný život.
Každý máme určitou hranici, po kterou stres zvládáme a u každého je ta hranice jinak vzdálená. Někoho porazí i mírná zátěž, někdo toho snese opravdu hodně. Řiká se tomu frustrační tolerance. Každý o sobě víme moc dobře, kdy je toho příliš a každý si tedy můžeme udělat stopku a tuhle hranici nepřekračovat. Pokud už na sobě pozorujete známky stresu (sevřený žaludek, stažená ramena, bolesti hlavy, chuť na sladké či alkohol) zrevidujte si svůj den a stres nechte za dveřmi domova. Práci si rozhodně nenoste domů (natož na dovolenou). Denně si udělejte minimálně hodinu času na činnost, kterou milujete, která vás nabíjí. Pokud si nevíte rady, požádejte o pomoc, ať už vaše nejbližší nebo pomoc profesionální. Pokud vám někdo pomoc nabídne sám, rozhodně neodmítejte. Pomocná ruka lidi spojuje a dává radost oběma stranám. Když už cítíte nastupující tlak, zkuste několikrát uvolnit ramena a desetkrát se zhluboka, pomalu a soustředěně nadechněte a vydechněte. A ještě jedna malá rada na závěr. Nebojte se dotyků, několikrát denně pohlaďte své nejbližší, pohlazení dává pocit bezpečí, připomíná nám mateřskou náruč. Jak napsal před půl stoletím zakladatel transakční analýzy Eric Berne:“Člověk potřebuje několik pohlazení denně, jinak mu vysychá mícha.“ A jak radí pan doktor Radkin Honzák:“Jděte a objímejte se navzájem. Svět je krásné místo k životu.“