„Já úplně zapomněl, jak se jmenujete..no hlavně, že jste mě ještě poznal“, říká se ve známé scénce s Felixem Holzmannem s názvem Sklerosa. Dnes bych ráda psala o paměti. Dnešní doba paměti moc nepřeje. Na všechno už máme záznamníky, online kalendáře, plánovače, blbníky, online encyklopedie a tak není nutné všechno nosit v hlavě. Nicméně, co se netrénuje, to časem zakrňuje a odumírá a paměť to většinou odnáší jako první. A netýká se to dnes jen seniorů, jak by se mohlo zdát. S pamětí mají potíže i starší děti, které tráví život online, vystresovaná manažeři s přeplněným kalendářem, lidé s depresí či jinou poruchou nálady. Obecně většina duševních nemocí s sebou nese menší či větší poruchu paměti.
Když se na to podíváme teoreticky, tak paměť je schopnost uchovávání, rekonstruování a opětovného vybavení minulých zkušeností a informací. Základní proces, kterým se informace v mozku ukládají, se skládá z kódování, ukládání, (zapomínání) a vybavení. Během vybavování z dlouhodobé paměti, se aktivují jednotlivé neurony, které se aktivovaly při původní zkušenosti. Jednotlivé složky vzpomínky jako zvuk, vůně, obraz nebo emoce jsou v mozku uloženy v místě, kde se tyto zkušenosti vytvořily. Naše vzpomínky nejsou tedy uloženy v jednom místě, ale jsou rozprostřeny v různých částech mozku. Díky tomu jsou naše vzpomínky uložené trvaleji. Nepamatujeme si všechno, co se děje kolem nás a to ani na nevědomé úrovni. Mozek má vytvořen filtr, abychom si ukládali jen důležité vzpomínky. Aby se mohla paměťová stopa vytvořit, je třeba aby bylo splněno několik podmínek. Musíme být při vědomí (kromě spánku sem patří různé poúrazové poruchy vědomí či opilost) a musíme mít dostatečně zaměřenou pozornost. Vzpomínky se lépe ukládají, když je pro nás zážitek nějak emočně zajímavý, případně opakovaný. Musíme mít v pořádku také náš hlavní nástroj, tedy mozek. Ke správnému fungování paměti je nutné pravidelně a dostatečně spát (informace se ukládají v noci), dostatečně a kvalitně jíst (anorexie a nechutenství ve stáří paměti rozhodně neprospívá) a také zdržet se přílišné konzumace alkoholu, návykových léků (většinou jde o léky na úzkost) a drog (především marihuana vyvolává výrazné poruchy paměti až podobné demenci).
Nejčastější příčinou poruch paměti ve stáří jsou takzvané degenerativní onemocnění mozku, a také běžná stařecká zapomnětlivost, která je dána přirozeným stárnutím. Ve středním věku je nejčastější příčinou porucha soustředění. Všude je přemíra stimulů a v chaosu se těžko hledá, co si pamatovat a co ne. U dětí i dospělých pak kromě různě narušené pozornosti může jít i o zlenivělý mozek. Biflování věcí nazpaměť má svůj význam.
Pokud věčně něco hledáte, zapomínáte klíče, jména, nákup v obchodě, nevěšte hlavu. Mozek je neuvěřitelně plastický. Všechno se dá zpátky vycvičit. Začněte malými úkoly. Naučte se nazpaměť několik telefonních čísel nebo adres přátel či rodiny. Ráno si projeďte diář a zkuste si v hlavě vytvořit vizuální plán celého dne, abyste se do diáře už nemuseli dívat. Cvičte soustředění, věci se ztrácejí, když nosíme hlavu v oblacích nebo jí máme těžkou prací či životními těžkostmi. Neodbytných myšlenek se můžete zbavit nácvikem meditace nebo sportem. Studie ukazují, že pravidelná fyzická zátěž zlepšuje nejenom paměť a učení, ale i způsob, jakým jednáme s lidmi a jak na ně působíme. Podobně spánek může zlepšit fyzickou aktivitu i když nejsme unavení, což má velmi pozitivní efekt zejména na paměť, ale taky třeba na kreativitu. Dokonce i denní schrupnutí dlouhé pouhých šest minut zlepší lidskou paměť, což věděl už Leonardo da Vinci, který spal ve tříhodinových blocích čtyřikrát denně.
Přeji vám všem vypilovanou železnou paměť, se kterou vás už nic nezaskočí.